Celý konflikt měla prý naplánovat a provést sama Kateřina Jacques. Pokud by nebyl celý incident zaznamenán a popsán desítkami svědků, šlo by snad uvažovat o účelnosti takové obhajoby, jakkoli není pravdivá. Od obviněného ani jeho obhájce se neočekává, že budou přispívat k vlastnímu odsouzení, proto mohou tvrdit, co chtějí. I taková obhajoba má však své meze. Jednak ani v zájmu ochrany klienta nemůže zasahovat do práv dalších osob, jednak by měla reálně odhadnout, zda nepřinese obviněnému více škody než užitku. I pokud by vyprovokoval konflikt kdokoli, měl se pan Čermák chovat jako profesionální policista ve službě a nikoli pouliční zápasník se ženami. Z fotodokumentace i videa je zřejmé, kdo koho napadl, kdo na kom klečel a k čemu kdo používal hlavu a obušek. O tom, že tvrzení obviněného mohou být i s vlastním zrakem v rozporu, tak svědčí nejenom historka o stržení služebního odznaku údajně zahajujícím konflikt.
Na místě obhajoby bych panu Čermákovi doporučil spíše vyjádření lítosti, omluvu a odkaz na náhlé pominutí mysli. Jakkoli by to nemohlo odčinit jeho skutek hodnocený třemi skutkovými podstatami trestního práva, nepochybuji, že by takové gesto vstřícnosti a sebereflexe za násilí na mladé ženě přispělo alespoň k částečnému odpuštění a snad i nižšímu trestu, případně řešení formou odklonu či jen obecně prospěšných prací. Bohužel z jednání obviněného se jeví pravděpodobnější možnost, že svou sbírku trestných činů rozšíří ještě o pomluvu a křivé obvinění.